Typy výkonu a adekvátní výživa

Se zahájením sportovního výkonu výrazně vzroste potřeba energie ATP. Důvody jsou dvojí. První je, že ATP je jediná forma energie, která dokáže rozhýbat svalová vlákna a tím zajistit pohyb. Druhým je, že ATP je připravena v pohotovostní podobě k okamžitému použití. Pohotovostní forma ATP ale znamená značně neefektivní uložení - jelikož 1 gram ATP obsahuje pouze 0,02 kcal (pro srovnání 1 gram sacharidů 4 kcal), potřebovali bychom na každou hodinu výkonu zásobu cca 40-50 kg ATP. Což je samozřejmě nereálné. Proto to příroda vyřešila tak, že pohotovostní zásoba energie v podobě uloženého ATP máme jen na několik vteřin výkonu a další energie je uložena v jiných formách, které jsou více koncentrované, ale vyžadují nějaký čas na to, než se z nich ATP obnoví.

Proto se současně se zahájením sportovního výkonu rozeběhnou další energetické systémy s cílem získat z uložených sacharidů, tuků nebo i bílkovin energii ATP. Ale každá zásoba je jiná, z každé se ATP uvolňuje jinak rychle a tedy i jejich využitelnost je rozdílná.

Nejrychlejší je ATP-CP systém

Nejrychleji se ATP obnovuje z jiného typu makroergního fosfátu, kterým je CP (kreatinfosfát). Děje se tak ihned poté, co dojde zásoba ATP (cca po 8 vteřinách výkonu), přičemž CP systém trvá dalších cca 10 vteřin. Důležitým zdrojem pro obnovu ATP je v tomto případě kreatin, proto je kreatin tolik zmiňovaným suplementem při krátkých, intenzivních dynamických výkonech. Obnova kreatinfosfátu trvá 4-6 minut.

Anaerobní glykolýza překlene rizikový úsek

Současně se zahájením sportovního výkonu se tedy rozeběhne CP systém, a téměř současně i sacharidový systém, který přebírá iniciativu při výkonu delším než oněch zmíněných cca 18 vteřin (jak dlouho trval ATP a CP systém). Rizikový moment nastane ve chvíli, kdy se vyčerpají zásoby makroergních fosfátů (ATP a CP), ale organizmus ještě nedosáhl dostatečné úrovně okysličení na to, aby mohly svaly pracovat aerobně. V tuto chvíli uplatní sacharidy jednu svoji vynikající a důležitou vlastnost, a to, že mohou podporovat obnovu ATP i při nedostatku kyslíku, tzn. anaerobně. Díky tomu jsou schopny vykrýt poměrně důležitý mezičas mezi vyprázdněním ihned dostupných makroergních fosfátů a nastartováním dlouhodobě udržitelného systému tvorby ATP (tzv. anaerobní glykolýza). Ta doba není dlouhá, trvá zhruba 90 vteřin. Je-li intenzita výkonu vysoká, nad úrovní anaerobního prahu, a vytvářený laktát (sůl kyseliny mléčné) se nestačí odbourávat, organizmus se zakyselí a to ukončí výkon. Je-li naopak intenzita aerobní, tzn. stíháme dýchat a tedy dodávat kyslík do svalů, organizmus přepne do aerobního sacharidového systému.

Anaerobní glykolýza je energetický systém mnoha sportovních disciplín. Stejně tak se do anaerobní glykolýzy organizmus často přepíná i při vytrvalostních výkonech, např. při únicích, krátkých kopcích, finiši, v protivětru atd. A rozhodující pro výsledek je, jak se se zakyselením organizmus vypořádá a jak dlouho vydrží v takto intenzivní zátěži. Zde rozhodně může pomoci U BICARBONATE, nebo U BETA-ALANINE.

Vytrvalostní systémy

Aerobní glykolýzou se organizmus dostává do dlouhodobě stabilnějšího a udržitelného energetického metabolismu. Pracuje stále na sacharidy a postupně se rozbíhá tukový metabolismus, kterému to ale bude trvat minimálně 20 minut, dle trénovanosti organizmu, kdy se tuky stanou dominantním zdrojem energie. Je to proto, že energie v tucích je uložena ve velmi koncentrované formě a trvá dlouho, významně déle než v případě sacharidů, než se do obnovy ATP zapojí. Obnova ATP z tuků se děje pouze v aerobním prostředí, přičemž platí, že:

• sacharidy a tuky se na krytí energetické potřeby podílejí společně
• s růstem intenzity se zvyšuje spotřeba sacharidů
• při vysoce intenzivních úsecích na úrovni anaerobní zátěže se zapojují pouze sacharidy
• zásoba sacharidů vydrží na 60-90 minut dle trénovanosti a intenzity výkonu

Proč stavět vytrvalostní výkon na sacharidech

V posledních letech se hodně řeší důvody skokového nárůstu výkonnosti. Přitom je to poměrně nasnadě a studie o tom hovoří již dlouho, jen sportovci jakoby výživová doporučení dlouho nebrali vážně. Vše vychází z toho, že energie ze sacharidů je 2x rychleji dostupná než energie z tuků. Sacharidy díky tomu umožňují rychlejší výkony. Další přednost sacharidů je, že k jejich spalování potřebuje organizmus o 5-7 % méně kyslíku ve srovnání se spalováním mastných kyselin, což představuje rozdíl cca 10 tepů za minutu při stejné rychlosti. Děje se tak proto, že s poklesem zásob sacharidů uložených ve svalech (glykogen) se musí více a více zapojit tuky. Pro získání energie z tuků je ale potřeba více kyslíku, čímž se zvýší tepová frekvence a ta se přiblíží ANP (anaerobnímu prahu). V tu chvíli ale musíte zpomalit, abyste si udrželi tepovou frekvenci na udržitelné úrovni. K tomuto stavu nedochází z vteřiny na vteřinu, spíše se tepová frekvence postupně zvyšuje s tím, jak se vyčerpávají zásoby glykogenu.

Řešení je přijímat během výkonu sacharidy, které se rychle vstřebají a dokážou při obnově ATP nahradit glykogen. Vyžaduje to jejich rychlou vstřebatelnost, kterou splňuje iontový nápoj U SPORT nebo energetické gely U GEL, neboť jsou v hypotonickém nebo isotonickém ředění a obsahují monosacharidy (glukóza, fruktóza) a současně žádné bílkoviny, tuky ani vlákninu.